Zákon o ČT a ČRo vs. EMFA: přehled sporu o financování médií

Proč se mluví o ohrožení České televize a Českého rozhlasu

Vládní návrh zákona o médiích veřejné služby z dubna 2026 ruší koncesionářské poplatky a nahrazuje je financováním ze státního rozpočtu. Od července 2026 navíc platí výjimky z poplatků pro seniory nad 75 let a firmy. Česká televize a Český rozhlas by celkově přišly o 1,4 miliardy korun ročně. Kritici upozorňují, že návrh je v rozporu s Evropským aktem o svobodě médií (EMFA).

Každá česká domácnost dnes platí 205 korun měsíčně na koncesionářských poplatcích — 150 korun za Českou televizi a 55 korun za Český rozhlas. Tyto poplatky se u ČT nezměnily od roku 2008, tedy 18 let. Ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy) 14. dubna 2026 představil návrh, který celý tento systém ruší a nahrazuje příspěvkem ze státního rozpočtu. Jenže s nižší částkou — a v době, kdy Evropská unie poprvé v historii stanovila pravidla pro financování veřejnoprávních médií.

Co je Evropský akt o svobodě médií

Evropský akt o svobodě médií (EMFA) je nařízení EU 2024/1083, které od srpna 2025 stanovuje pravidla na ochranu nezávislosti médií v členských státech. Článek 5 konkrétně vyžaduje, aby financování veřejnoprávních médií bylo přiměřené, udržitelné a předvídatelné na víceletém základě.

EMFA vznikl jako přímá reakce Evropské unie na situaci v Maďarsku a Polsku, kde vlády postupně získaly kontrolu nad veřejnoprávními médii — mimo jiné právě přes rozpočtové mechanismy. Nařízení bylo přijato v dubnu 2024 a jeho hlavní povinnosti začaly platit 8. srpna 2025.

Klíčový je článek 5, který říká jasnou věc: pokud stát financuje veřejnoprávní média, musí to dělat způsobem, který jim zaručí nezávislost. Konkrétně požaduje tři vlastnosti financování:

• Přiměřenost — média musí dostat dost peněz na plnění svého poslání
• Udržitelnost — financování nesmí být ohroženo krátkodobými politickými rozhodnutími
• Předvídatelnost — média musí vědět dopředu, s jakým rozpočtem mohou počítat, ideálně na několik let

Smysl je jednoduchý: zabránit tomu, aby vláda mohla každý rok při schvalování rozpočtu vyjednávat o tom, kolik veřejnoprávní média dostanou. Takové každoroční vyjednávání by totiž vytvářelo tlak na média, aby si nepohněvala toho, kdo jim přiděluje peníze.

Co navrhuje vládní zákon o médiích veřejné služby

Návrh ministra Klempíře od 1. ledna 2027 ruší koncesionářské poplatky a zavádí financování ČT a ČRo přímým příspěvkem ze státního rozpočtu. Česká televize má dostat 5,74 miliardy korun ročně místo dosavadních 6,73 miliard z poplatků — pokles o 14,7 procent.

Současný systém funguje tak, že každá domácnost s televizorem platí 150 korun měsíčně České televizi a 55 korun Českému rozhlasu. Peníze jdou přímo médiím, stát do jejich výše nezasahuje. Vládní návrh tento systém kompletně mění.

Médium	Příjem z poplatků 2026	Navrhovaný příspěvek ze SR 2027	Pokles
Česká televize	6,73 mld. Kč	5,74 mld. Kč	−14,7 %
Český rozhlas	2,48 mld. Kč	2,07 mld. Kč	−16,6 %
Celkem	9,21 mld. Kč	7,81 mld. Kč	−15,2 %

Celkový propad činí přibližně 1,4 miliardy korun ročně.

Návrh sice obsahuje valorizaci o inflaci, ale s maximálním stropem 5 procent ročně. Problém je v tom, že česká inflace v období od února 2022 do května 2023 přesahovala 10 procent. Kdyby podobná situace nastala znovu, média by reálně ztrácela ještě víc, než kolik činí samotný škrt.

Zákon navíc ruší povinný pětinový podíl regionální tvorby ČT a 25minutovou denní povinnost regionálního zpravodajství. Neobsahuje ani právní zakotvení regionálních studií v Brně a Ostravě.

Výjimky z poplatků od července 2026

Ještě před zrušením celého poplatového systému vstoupí od 1. července 2026 v platnost výjimky z koncesionářských poplatků. Osvobozeny budou firmy, senioři nad 75 let, nezaopatřené osoby do 26 let a lidé se zdravotním postižením.

Návrh předložil místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher (ANO) 21. dubna 2026 jako samostatný poslanecký návrh — tedy odděleně od hlavního vládního zákona. Pro seniory nad 75 let platí princip, že automaticky přestanou být poplatníky. Pokud žijí v domácnosti s mladším členem, povinnost přejde na tuto osobu.

Podle dat Českého statistického úřadu se změna dotkne 470 000 až 480 000 seniorů — samostatně žijících je přibližně 450 000 a seniorských dvojic nad 75 let asi 160 000 (po odečtu osob v domovech seniorů). Samotná ČT odhaduje, že jí jen tato výjimka vezme přibližně 400 milionů korun ročně.

Tento dvoufázový postup — výjimky od července 2026, plný přechod na rozpočtové financování od ledna 2027 — kritici označují za strategii postupného „vyhladovění" veřejnoprávních médií.

Kde se návrh střetává s evropským právem

Kritici návrhu upozorňují na rozpor s článkem 5 EMFA ve třech bodech: financování klesá místo aby bylo přiměřené, závisí na každoročním schvalování rozpočtu místo víceletého plánu a inflační strop 5 procent nezaručuje udržitelnost v období vysoké inflace.

Hlavní námitka je strukturální. Koncesionářské poplatky jsou na politickém rozhodování nezávislé — domácnosti je platí přímo médiím. Příspěvek ze státního rozpočtu naopak prochází každoročním schvalovacím procesem v Poslanecké sněmovně. To je přesně ten mechanismus, před kterým EMFA varuje.

Vláda argumentuje tím, že koncesionářský systém je zastaralý a že ho v EU stále používá jen 10 z 27 členských zemí. Jako příklad moderního přístupu uvádí Dánsko nebo Finsko, které přešly na financování z rozpočtu. Jenže — a to je podstatný detail — tyto země při přechodu zachovaly nebo zvýšily objem financování a zavedly víceleté garance. Český návrh dělá opak: snižuje objem a nezavádí víceletý závazek.

Europoslankyně Danuše Nerudová (Starostové a nezávislí, STAN) se kvůli návrhu písemně obrátila na Evropskou komisi s podezřením, že zákon porušuje EMFA. Pokud by Komise konstatovala porušení principu právního státu, hrozí Česku zmrazení evropských fondů — podobně jako v případě Maďarska.

Reakce doma i v zahraničí

Návrh vyvolal ostrou kritiku od ředitelů obou médií, opozice, odborů i mezinárodních organizací. Kongres Mezinárodní federace novinářů v květnu 2026 jednomyslně přijal rezoluci požadující stažení obou návrhů zákonů a zaslal formální dopis premiéru Babišovi.

Ředitel České televize Hynek Chudárek reagoval jednoznačně: „Pořád preferujeme financování z poplatků, které funguje a není důvod do něj jakkoliv zasahovat." Varoval, že při schválení návrhu by ČT musela propustit 300 až 400 zaměstnanců a omezit původní tvorbu.

Generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral připomněl symbolický rozměr: „Jedním z výdobytků listopadu 1989 byla média veřejné služby."

Poslanec KDU-ČSL František Talíř označil návrh za „frontální útok na ČT a ČRo". Exministr kultury Martin Baxa (ODS) prohlásil: „Končí systém nezávislého financování veřejnoprávních médií v naší zemi."

Na mezinárodní úrovni vydalo 12 organizací včetně Evropské vysílací unie (EBU), Reportérů bez hranic (RSF) a Mezinárodní federace novinářů (IFJ) společné prohlášení, v němž varují, že plánovaný pokles financování ohrožuje životaschopnost a nezávislost českých veřejnoprávních médií. Předsedkyně Syndikátu novinářů ČR Ivana Šuláková označila návrh za „promyšlenou likvidační strategii".

Kongres IFJ v Paříži (4.–7. května 2026) šel ještě dál — jednomyslně přijal rezoluci, která český zákon označuje za „faktické zestátnění veřejnoprávních médií" a požaduje okamžité stažení obou návrhů. Předsedkyně IFJ Zuliana Lainez a generální tajemník Anthony Bellanger 11. května 2026 zaslali premiéru Babišovi formální dopis s touto výzvou.

V brněnském studiu ČT vznikl stávkový výbor s 11 členy. Odbory ČT a ČRo aktivovaly stávkové výbory již na konci března 2026 — ještě před zveřejněním finální podoby návrhu. Petici proti zákonu podepsalo přes 3 000 z celkových 4 500 zaměstnanců obou institucí.

Co říká druhá strana

Vládní koalice argumentuje zrušením zastaralého poplatového systému a plněním volebního programu. Premiér Babiš označil obavy o nezávislost za „kecy" a zdůraznil, že zrušení poplatků ušetří peníze domácnostem.

Ministr Klempíř na tiskové konferenci 14. dubna 2026 uvedl: „Cílem je zajistit stabilní, předvídatelné a efektivní financování bez nutnosti vybírat poplatky od občanů." Premiér Babiš k tomu dodal, že jde o plnění volebního programu, a obavy kritiků o nezávislost označil za „kecy".

Vládní argumentace stojí na několika bodech: koncesionářský systém je zastaralý (jen 10 z 27 zemí EU ho stále používá), přechod na rozpočtové financování je moderní trend (Dánsko, Finsko) a domácnosti ušetří 205 korun měsíčně. Kritici ovšem namítají, že v Dánsku a Finsku při přechodu nedošlo ke snížení celkového objemu financování — naopak.

Jak pokračuje legislativní proces

Vláda má zákon o médiích veřejné služby projednat v polovině června 2026. V připomínkovém řízení, které skončilo 15. května 2026, bylo podáno ~400 připomínek. Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) naznačil, že výsledná verze bude „výrazně užší" než původní návrh.

Po koaliční radě 25. května 2026 ministr Klempíř potvrdil, že vláda zákon projedná po vypořádání všech připomínek — tedy v polovině června 2026. Pokud projde vládou, putuje do Poslanecké sněmovny. Opozice avizuje masivní obstrukce.

Vedle hlavního vládního zákona běží samostatný poslanecký návrh na výjimky z poplatků od 1. července 2026. Tyto dvě legislativní stopy — poslanecká novela pro okamžité výjimky a vládní zákon pro systémovou změnu od roku 2027 — postupují paralelně.

Zrušením poplatků přijde o příjmy i Česká pošta, která poplatky dosud vybírá — odhadem ~275 milionů korun ročně.

Česko v mezinárodním kontextu svobody médií

Česko se v žebříčku svobody médií RSF za rok 2025 umístilo na 10. místě. Zároveň však bylo v roce 2023 třetí od konce v EU v transparentnosti mediálního vlastnictví — hůře si vedly jen Maďarsko a Polsko.

Tento kontrast ukazuje složitou pozici českého mediálního prostředí. Na jedné straně relativně svobodná média, na druhé nedostatečná transparentnost vlastnických struktur. Návrh zákona o médiích veřejné služby přichází v kontextu, kdy Česko dosud nedodrželo implementační lhůtu EMFA — nařízení platí od srpna 2025, ale česká legislativa se s ním teprve srovnává.

Návrh byl představen 14. dubna 2026, necelý rok po vstupu EMFA v platnost a v kontextu nadcházejících podzimních voleb 2026. Syndikát novinářů ČR toto načasování označil za strategii s cílem oslabit nezávislá média před volbami.

Zajímá vás, jak vlastně funguje financování veřejnoprávních médií v jiných evropských zemích — a proč se některé státy rozhodly koncesionářské poplatky zrušit, zatímco jiné je naopak zvýšily?