AWACS: co je létající radar NATO a proč ho platí i Česko

Írán zničil americký létající radar – první ztráta AWACS v historii

Dne 27. března 2026 íránský útok kombinující 6 balistických raket a 29 ozbrojených dronů zasáhl základnu Prince Sultan v Saúdské Arábii a zničil americký letoun E-3G Sentry AWACS – první bojovou ztrátu tohoto typu za více než 40 let provozu. Ztráta stroje za přibližně 300 milionů dolarů odhaluje zranitelnost klíčového prvku vzdušné obrany NATO.

Fotografie ze satelitních snímků ukazují odlomený ocas a radarový disk na zemi. Zraněno bylo více než 10 amerických vojáků, dva vážně. Pentagon ani americké Centrální velení (CENTCOM) incident oficiálně nekomentovaly – satelitní snímky poškození zveřejnil Írán.

„Ztráta tohoto E-3 je neuvěřitelně problematická vzhledem k tomu, jak klíčové jsou tyto stroje pro koordinaci vzdušného prostoru, dekonflikt letadel a navádění cílů,“ uvedla Heather Penney, ředitelka výzkumu Mitchell Institute for Aerospace Studies a bývalá pilotka F-16.

Co je AWACS a jak funguje létající radar

AWACS (Airborne Warning and Control System) je létající středisko včasné výstrahy a řízení postavené na upraveném Boeingu 707. Na trupu nese rotační radarovou anténu v disku o průměru 9,1 metru, která dokáže monitorovat vzdušný prostor v okruhu stovek kilometrů.

Pulzní Dopplerův radar AN/APY-2 má dosah přes 400 km pro nízko letící cíle a asi 650 km pro cíle ve střední a vyšší letové hladině. Jeden E-3 ve výšce 10 km monitoruje plochu 312 000 km² – to je víc než čtyřnásobek rozlohy Česka. Tři E-3 v překrývajících se orbitách pokryjí celou střední Evropu.

Posádka čítá 15 až 33 osob podle mise – piloti, navigátoři, operátoři radarů a systému velení. Letoun vydrží ve vzduchu přes 10 hodin bez doplnění paliva a lze jej tankovat za letu. V operaci Pouštní bouře v roce 1991 E-3 odlétaly 379 misí a jejich operátoři pomohli s 38 ze 41 sestřelů vzdušných cílů.

Proč Česko platí za AWACS 155 milionů ročně

Česká republika vstoupila do programu NATO AWACS v roce 2011. Na základně Geilenkirchen v Německu slouží 13 členů českého kontingentu v posádkách letounů E-3A – jediné mezinárodní letecké jednotky NATO, kde se mísí vojáci z 16 členských zemí.

Přezdívá se jim „oči a uši NATO“ – a pro Česko mají praktický význam. České pozemní radary RAT-31 DL mají v kopcovitém terénu omezenou viditelnost. AWACS se dívá shora a doplňuje mezery, které pozemní radary nedokážou pokrýt. Čeští vojáci se v rámci AWACS účastnili operací v Afghánistánu (ISAF), Libyi (Unified Protector) i ochrany východního křídla NATO od roku 2014.

Od roku 2022 po ruské invazi na Ukrajinu odlétaly NATO AWACS stovky misí podél východního křídla Aliance. Od září 2025 přispívají k aktivitě Eastern Sentry posilující východní křídlo NATO – ochrana, na které závisí i bezpečnost českého vzdušného prostoru.

Stárnoucí flotila a cesta k náhradě

Americká flotila E-3 klesla z 32 kusů v roce 2015 na 15 po zničení stroje v Saúdské Arábii v březnu 2026. NATO provozuje 14 letounů E-3A ze základny Geilenkirchen – nejmladšímu je přes 40 let. V červenci 2026 NATO oficiálně vybralo švédský Saab GlobalEye jako náhradu celé flotily.

Celkem bylo vyrobeno 68 letounů E-3, výroba skončila v roce 1992. Dnes je provozují USA (15), NATO (14), Francie (4) a Saúdská Arábie (5). Britské RAF své stroje vyřadilo v roce 2023. Bojová připravenost americké flotily ve fiskálním roce 2024 dosahovala jen 56 %.

Původní plán na nákup šesti letounů Boeing E-7A Wedgetail zkolaboval v listopadu 2025 poté, co USA odstoupily z konsorcia – cena za kus vyskočila z 588 na 724 milionů dolarů. Americký ministr obrany Pete Hegseth argumentoval, že E-7 „není přežitelný na moderním bojišti“ a USA by měly přejít na vesmírné senzory. Americký Kongres ale tento postoj odmítl – v březnu 2026 nařídil pokračovat ve vývoji E-7 a letectvo uzavřelo smlouvy za 2,3 miliardy dolarů, ovšem bez závazku k sériové výrobě.

GlobalEye: nový létající radar NATO od roku 2031

NATO oficiálně oznámilo výběr švédského Saab GlobalEye 7. července 2026 na Fóru obranného průmyslu summitu NATO v Ankaře – dubnové zprávy o výběru byly pouze neoficiální mediální spekulace, závazné je až červencové oznámení. Jedenáct spojenců (Belgie, Kanada, Dánsko, Německo, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Rumunsko a Švédsko) společně objedná až 10 letounů. Jde o první případ od roku 1982, kdy jiný než Boeingový letoun bude sloužit jako páteř vzdušného průzkumu Aliance – a historický posun směrem k evropské obranné soběstačnosti.

GlobalEye využívá radar Erieye Extended Range s dosahem přes 550 km pro detekci vzdušných, námořních i pozemních cílů. Je postaven na platformě Bombardier Global 6000 – menší a úspornější než Boeing 707, na kterém stojí E-3. Smlouva se Saabem zatím podepsaná není: NATO teprve zahajuje formální jednání prostřednictvím Agentury NATO pro podporu a zajištění (NSPA) a harmonogram podpisu není stanoven. Podle odhadu generálního ředitele Saabu Micaela Johanssona bude letoun stát přibližně 400 až 450 milionů dolarů, takže celková hodnota zakázky za až 10 strojů může dosáhnout kolem 4,5 miliardy dolarů.

Zatímco aliance jako celek teprve vyjednává podmínky, dvoustranné dohody postupují rychleji. Nizozemsko a Švédsko podepsaly 10. září 2026 memorandum o porozumění, podle kterého Nizozemsko pořídí jeden letoun GlobalEye s dodávkou kolem roku 2031 a bude jej provozovat společně se třemi švédskými letouny ve sdíleném čtyřletadlovém poolu. Jde o národní akvizici mimo společné pořízení NATO – důkaz, že někteří spojenci na dokončení jednání s NSPA nečekají.

Francie se stala prvním evropským zákazníkem GlobalEye mimo rámec NATO – v prosinci 2025 podepsala vlastní smlouvu na dva letouny s opcí na další dva. Německo a Kanada, které o stroji dříve jen uvažovaly, jsou dnes mezi jedenácti signatáři červencové objednávky; Kanada navíc zvažuje až šest dalších strojů pro vlastní potřeby nad rámec společné aliance. NATO cílí na operační připravenost nové flotily do roku 2031.

Volba GlobalEye ale nesklízí jen uznání. Podle serveru Military.com označil jeden z penzionovaných generálů NATO výběr za „zásadní kompromis“: radar Erieye podle něj nenabízí stejné nepřetržité 360stupňové sledovací pokrytí jako radar MESA na Boeingu E-7 Wedgetail, které je podle kritiků potřeba proti nízko pozorovatelným letounům, řízeným střelám a rojům dronů. Jiní analytici upozorňují i na riziko diplomatického tření s Washingtonem, který ve výběrovém řízení prosazoval americké výrobce – tento konkrétní technický názor ale zatím cituje jen Military.com, takže jde spíš o hlas jedné strany debaty než o všeobecně sdílený závěr.

Nizozemský státní tajemník obrany Gijs Tuinman při oznámení výběru řekl: „Americké odstoupení ukazuje důležitost maximálních investic do evropského průmyslu.“ Česko mezi jedenácti spojenci zapojenými do společné objednávky nefiguruje – zůstává tak jen ve stávajícím programu E-3A, který má podle plánu FLEP (viz níže) vydržet do roku 2035. Co bude s českým podílem na programu dál, zatím oficiálně nikdo neřekl.

Íránská strategie: cílit na „oči“ protivníka

Útok na E-3 Sentry nebyl náhodný. Analytici upozorňují, že Írán systematicky cílí na klíčové podpůrné prvky americké vzdušné moci – radary, tankery a AWACS – místo na frontovou stíhací techniku.

„Írán systematicky útočí na klíčové prvky americké vzdušné moci – radary, tankery a AWACS. Je to protivzdušná kampaň přizpůsobená tomu, co Írán reálně dokáže. A škody jsou skutečné,“ řekla Kelly Grieco, analytička Stimson Center. Útok přišel dny poté, co velitel CENTCOM prohlásil, že íránské útoky klesly o více než 90 % – čímž Írán demonstroval, že si zachovává schopnost udeřit na vysoce hodnotné cíle.

Americká válka s Íránem (operace Epic Fury) začala 28. února 2026. Za měsíc íránské útoky poškodily nebo zničily radarové systémy, protiraketovou obranu THAAD, drony Reaper a tankery KC-135 na základnách v šesti zemích Perského zálivu. Na základnu Prince Sultan bylo před útokem nasazeno 6 letounů E-3 – téměř 40 % celé americké flotily. Letouny stály na otevřených stojánkách navzdory předchozím útokům.

Vojenský analytik CNN Cedric Leighton situaci shrnul: „Je to vážný úder americkým sledovacím schopnostem. Může to ovlivnit schopnost USA řídit bojová letadla a navádět je na cíle.“

Co ztráta AWACS mění pro evropskou obranu

První bojová ztráta E-3 v historii přichází v moment, kdy NATO přechází na nový systém vzdušného průzkumu. Výběr Saab GlobalEye, oficiálně potvrzený v červenci 2026, dává Alianci konkrétní plán náhrady – ale nové letouny dorazí nejdříve kolem roku 2031.

Ukrajinský prezident Zelenskyj zveřejnil zpravodajství o ruských satelitních snímcích základny sdílených s Íránem – což naznačuje ruskou roli v přesném cílení útoku. Šestnáct bývalých čtyřhvězdičkových generálů amerického letectva varovalo, že vesmírné systémy nejsou připraveny nahradit letouny AWACS. Kongres přidal 649 milionů dolarů do rozpočtu na záchranu amerického programu E-7.

NATO má nyní před sebou přechodové období: stárnoucí flotila E-3A prochází modernizací za miliardu dolarů (program FLEP – Final Lifetime Extension Programme), která ji má udržet v provozu do roku 2035, než ji nahradí GlobalEye. Mezitím NATO v únoru 2026 spustilo program AFSC (Alliance Future Surveillance and Control) – „systém systémů“ propojující pozemní, vzdušné, námořní a vesmírné prostředky jako doplněk nových letounů.

Kelly Grieco upozorňuje: „Je to významná ztráta pro válku v krátkodobém horizontu. Vzniknou mezery v pokrytí.“ Pro Česko, které doplňuje pozemní radary právě letouny AWACS, by takové mezery znamenaly sníženou schopnost včasné výstrahy na východním křídle NATO – alespoň do doby, než nové GlobalEye začnou sloužit.