Jan Potměšil (1966–2026): dal svobodě víc než kariéru

Odchod herce, který dal svobodě víc než kariéru

Jan Potměšil, hvězda filmu Bony a klid a jedna z nejsilnějších ikon sametové revoluce, zemřel 16. dubna 2026 ve věku 60 let. Odešel ve spánku v pražské nemocnici Motol, kde lékaři na oddělení ARO bojovali o jeho život. Manželka Radka prostřednictvím ČTK sdělila: „Odešel ve spánku, srdce už nevydrželo."

Potměšilovo jméno spojují Češi s filmem Bony a klid, s pohádkou O princezně Jasněnce a létajícím ševci, ale hlavně s jedním z nejsilnějších příběhů sametové revoluce. Herec, který ochrnul při autonehodě na cestě z Ostravy v prosinci 1989, se vrátil na jeviště a hrál dalších 36 let. V lednu 2025 převzal Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době totality — bylo to jedno z jeho posledních veřejných ocenění.

Od filmové hvězdy k osudné noci na dálnici

Ve 21 letech se Potměšil stal filmovou hvězdou díky hlavní roli ve filmu Bony a klid (1987). O dva roky později, 8. prosince 1989, havaroval na cestě z Ostravy, kam jel s hercem Janem Kačerem přesvědčovat horníky k podpoře revoluce. Lékaři mu dávali sedmiprocentní šanci na přežití.

Potměšil se narodil 31. března 1966 v Praze do sportovní rodiny — otec Jaroslav byl docent FTVS UK a ústřední trenér lyžování. Poprvé stál před kamerou v osmi letech v seriálu Bakaláři po boku Vladimíra Menšíka. Ve 21 letech přišel dvojitý průlom: hlavní role automechanika Martina Holce ve filmu Bony a klid (režie Vít Olmer, scénář Radek John) a role ševce Jíry v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci (režie Zdeněk Troška).

V létě 1989 dokončil studia na DAMU a nastoupil do Divadla na Vinohradech. Nebyl pasivní přihlížeč — šířil petici Několik vět, účastnil se Palachova týdne v lednu 1989 a 17. listopadu stál na Albertově. „Byl to výjimečný, obdarovaný rok. Měl jsem pocit, že všechno je možné," vzpomínal později.

Dne 8. prosince 1989 vyrazil s Janem Kačerem a Václavem Křístkem do Ostravy přesvědčovat horníky. Na zpáteční cestě v noci na 9. prosince havaroval Fiat Tipo — pravděpodobně kvůli mikrospánku řidiče. Potměšil vypadl z auta a byl přimáčknut. Utrpěl prasklou spodinu lebeční, krvácení do mozku a poranění páteře. Od nehody byl ochrnutý od pasu dolů.

Když se v únoru 1990 probudil po třech měsících z kómatu, první zpráva, kterou mu otec sdělil, zněla: Václav Havel je prezidentem. Potměšil tehdy neměl tušení, že právě vstoupil do druhého — a mnohem delšího — dějství svého života.

„Dostal jsem šanci a jsem za to vděčný"

Potměšil nikdy neprozradil jméno řidiče, který nehodu zavinil. V dokumentu Nikdy bych neměnil (2019) řekl, že řidiči nikdy nic nevyčítal. Svůj handicap vnímal jako dar, ne jako trest — a tento postoj zastával konzistentně přes tři dekády veřejného života.

„Dostal jsem šanci a jsem za to neskutečně vděčný. Myslím, že to není žádný trest, ale dar," řekl Potměšil. Tato slova by mohla znít jako fráze — kdyby je neříkal člověk, kterému nehoda vzala slibnou filmovou kariéru v jejím nejplodnějším období. Ve 23 letech měl za sebou přes tucet filmových rolí, angažmá ve vinohradském divadle a otevřenou budoucnost.

Po téměř dvou letech rehabilitací se vrátil k herectví ve spolku Kašpar, který v roce 1990 založil jeho spolužák z DAMU Jakub Špalek. První role po návratu — soudce v inscenaci Hodina mezi psem a vlkem (1991) — byla začátkem divadelní kariéry, která trvala více než 30 let. Špalek, principál Divadla v Celetné a nositel Ceny Thálii za šíření divadelního umění (2025), mu nabídl místo, které se stalo jeho uměleckým domovem. Společně hráli Havlovu Audienci ve Washingtonu, New Yorku a Chicagu.

Otec Jaroslav po synově nehodě začal průkopnicky rozvíjet sport pro handicapované — na FTVS UK založil speciální katedru pro tělesnou výchovu a rehabilitaci zdravotně postižených. Naučil Jana plavat, jezdit na handbiku, lyžovat na monolyži a hrát basketbal na vozíku. Pro celou rodinu se handicap stal výzvou, ne překážkou.

Richard III. na vozíku — 286 repríz v Divadle v Celetné

Potměšilova interpretace Richarda III. v Divadle v Celetné se stala průkopnickým příkladem autentického obsazení herce s handicapem do shakespearovské role. Inscenace měla celkem 286 repríz a za titulní roli získal Potměšil Cenu Alfréda Radoka za nejlepšího herce za rok 2000.

Vozík se stal organickou součástí inscenace. Po jednom z představení vyjel Potměšil do baru a divák na něj vytřeštil oči: „Vy jste ten vozík neodložil?" — bral ho za rekvizitu. Pro Potměšila to byla skvělá satisfakce. Americký divadelní teoretik Jeffrey R. Wilson v odborném článku pro American Theatre (2023) analyzoval tuto inscenaci jako průkopnický příklad — juxtapozice středověkých kostýmů s moderním vozíkem vytvořila novou interpretační rovinu.

Už v roce 1996 získal Cenu Thálii pro mladého činoherce za roli Charlieho Gordona v Růži pro Algernon — byl prvním nositelem nově zřízené kategorie. Tuto roli hrál přes 25 let. S více než 40 filmovými a televizními rolemi a desetiletími na jevišti patřil k nejdéle aktivním českým hercům. Spolek Kašpar pod Špalkovým vedením odehrával ročně přibližně 300 představení.

Poslední roky — srdce, které nevydrželo

Jan Potměšil zemřel 16. dubna 2026 v pražské nemocnici Motol po delší nemoci. V posledních třech letech bojoval se srdečními problémy — koncem roku 2023 strávil téměř tři týdny na lůžku IKEMu, po propuštění musel zpět kvůli žlučníkové kolice.

„Zradilo mě srdce, s nímž se léčím dlouhodobě. Bylo to opravdu vážné, byl jsem tam skoro tři týdny, ale odborníci v IKEMu mi velmi pomohli," popsal Potměšil své zdravotní komplikace z roku 2023. Výrazně zhubl kvůli následné dietě.

Navzdory zdravotním problémům zůstával aktivní. V lednu 2025 převzal Cenu Václava Bendy za rok 2024 od Ústavu pro studium totalitních režimů — za statečné občanské postoje v době komunistické totality. Mezi 16 laureáty byli mimo jiné Václav Havel (in memoriam), Petr Pithart a Eda Kriseová.

Jeho manželka Radka (rozená Prchalová), se kterou se oženil v roce 2004 po 12 letech přátelství u vyšehradské rotundy, sdělila prostřednictvím ČTK: „Honza umřel před jedenáctou, byli jsme s kluky u něj. Odešel ve spánku, srdce už nevydrželo. Moc děkujeme všem na ARO Motol, bojovali jako lvi." Měli syna Jana (narozen v prosinci 2006) a Potměšil adoptoval Radčina syna Šimona.

Odkaz Jana Potměšila

Potměšilův život zachycuje 53minutový dokument Nikdy bych neměnil (2019, režie Martin Slunečko a Miloslav Šmídmajer), dostupný v iVysílání České televize. Spolek Kašpar, jehož byl kmenovým členem, pokračuje v činnosti v Divadle v Celetné v Praze.

Dokument, uvedený na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, mapuje jeden den v životě Potměšila 30 let po revoluci. Jan Kačer v něm vystupuje jako svědek nehody a spolubojovník z revoluce. Pro každého, kdo chce pochopit, kým Jan Potměšil byl, je tento film tím nejlepším výchozím bodem.

Po Potměšilově smrti se na sociálních sítích objevily falešné videozáznamy vytvořené pomocí umělé inteligence, které mu vkládaly do úst výroky, jež nikdy neřekl. V jednom z manipulovaných videí byl zneužit záznam rozhovoru, v němž Potměšil ve skutečnosti citlivě vzpomínal na zesnulou kolegyni Simonu Postlerovou. Dezinformační scéna tak zneužila úmrtí jednoho z nejrespektovanějších českých herců k šíření manipulativního obsahu. Čest jeho památce.

Říkali jste si někdy, jak se mění přístup českého divadla k hercům s handicapem? Nebo proč zrovna Potměšilův Richard III. na vozíku získal takový ohlas i v zahraničí?

Často kladené otázky

Kdy zemřel Jan Potměšil?

Jan Potměšil zemřel 16. dubna 2026 ve věku 60 let v pražské nemocnici Motol. Odešel ve spánku — příčinou bylo srdeční selhání. V posledních třech letech se léčil se závažnými srdečními problémy.

Co se stalo Janu Potměšilovi v roce 1989?

Jan Potměšil ochrnul 8. prosince 1989 při autonehodě na cestě z Ostravy, kam jel s hercem Janem Kačerem přesvědčovat horníky k podpoře sametové revoluce. Fiat Tipo havaroval kvůli mikrospánku řidiče. Potměšil utrpěl poranění páteře a od nehody byl ochrnutý od pasu dolů.

Jaké filmy hrál Jan Potměšil?

Nejvíce se proslavil hlavní rolí automechanika Martina Holce ve filmu Bony a klid (1987) a rolí ševce Jíry v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Celkem se objevil ve více než 40 filmových a televizních rolích včetně snímků Proč? a Šakalí léta.

Kde hrál Jan Potměšil divadlo?

Jan Potměšil byl kmenovým členem Divadelního spolku Kašpar a hrál v Divadle v Celetné v Praze. Mezi jeho nejznámější divadelní role patřil Richard III. (286 repríz) a Charlie Gordon v inscenaci Růže pro Algernon, kterou hrál přes 25 let.

Jakou cenu dostal Jan Potměšil v roce 2025?

V lednu 2025 převzal Cenu Václava Bendy za rok 2024 od Ústavu pro studium totalitních režimů — za statečné občanské postoje v době komunistické totality. Mezi dalšími laureáty byli Václav Havel (in memoriam) a Petr Pithart.