Filipi a Forejt u Macinky: kam míří česká diplomacie

Macinkův nový poradní tým: kdo jsou Filipi a Forejt

Ministr zahraničí Petr Macinka 13. května 2026 oficiálně představil svůj poradní sbor. Tvoří ho bývalá velvyslankyně v Sýrii Eva Filipi, exprezidentský protokolář Jindřich Forejt, ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl a další — všichni z éry prezidentů Klause a Zemana. Odchod kariérních diplomatů Romana Masaříka a Jaroslava Olši naznačuje personální předěl na ministerstvu.

Macinka tým představil na tiskové konferenci 13. května 2026 — šest dní po tom, co iRozhlas jako první přinesl informaci o příchodu Filipi a Forejta. Filipi potvrdila spolupráci slovy: „Jeho výkon v úřadu mě zaujal. Chci mu doporučit zúžení agendy a pečlivý výběr zahraničních cest a jednacích partnerů."

Současně z Macinkova kabinetu v dubnu 2026 odešli dva kariérní diplomati — Roman Masařík a Jaroslav Olša. Ministerstvo důvody nesdělilo. Personální obměna tak nabírá jasný směr: pryč od kariérní diplomacie, směrem k politickým poradcům z klausovsko-zemanovského okruhu.

Roman Masařík: kariérní diplomat, který odešel

Roman Masařík je kariérní diplomat, který působil jako chargé d'affaires české ambasády v Sýrii. V dubnu 2026 ukončil práci v kabinetu ministra Macinky — spolu s Jaroslavem Olšou jsou tak posledními kariérními diplomaty, kteří z Macinkova nejbližšího okolí odešli.

Masařík na ambasádě v Damašku navázal na dlouholetou českou přítomnost v Sýrii — stejnou tradici, kterou po třináct let budovala právě Eva Filipi. Ironie personální výměny je zřejmá: zatímco Masařík jako aktivní diplomat odchází, Filipi se vrací v roli politické poradkyně.

Ministerstvo zahraničí důvody odchodu Masaříka ani Olši oficiálně nesdělilo. Podle zdrojů iRozhlasu ze 7. května 2026 oba „ukončili práci v kabinetu" a Masařík byl „nasazen mimo aktivní službu". Jejich odchod zapadá do širšího vzorce: Macinka systematicky nahrazuje kariérní diplomaty lidmi ze svého politického okruhu.

Kdo je Eva Filipi: poslední západní velvyslankyně v Damašku

Eva Filipi (nar. 1943) strávila v diplomacii přes třicet let. Vedla české zastupitelské úřady v Iráku od roku 1991, Libanonu (1997–2002), Turecku (2004–2010) a nakonec třináct let v Sýrii (2010–2023). Má doktorát z osmanských studií a hovoří arabsky.

Česká republika byla jediným státem EU, který ponechal otevřenou ambasádu v Sýrii po celou občanskou válku. Filipi zůstala v Damašku jako jediná západní velvyslankyně — a české velvyslanectví dokonce zastupovalo americké zájmy v zemi. Jak napsal Foreign Policy v roce 2017: „Potřebujete pomoc v Sýrii? Zavolejte Čechům."

Na rozloučenou obdržela v roce 2023 od Bašára Asada Syrský řád za zásluhy. Tehdejší ministr zahraničí Jan Lipavský ji za přijetí vyznamenání kritizoval. Macinka spor symbolicky uzavřel — Filipi udělil českou medaili Za zásluhy o diplomacii. Sama řekla: „Kdybych to odmítla, znevážila bych všechno, co se nám podařilo udělat."

Kompletní poradní sbor: Šebesta, Weigl, Forejt, Janeček

Poradní sbor ministra Macinky vede ekonom Filip Šebesta, náměstek ředitele kabinetu a bývalý pracovník Institutu Václava Klause. Členy jsou dále Jiří Weigl (výkonný ředitel IVK a bývalý vedoucí Kanceláře prezidenta), Jindřich Forejt, Eva Filipi, energetický poradce Pavel Janeček a ekonom Pavel Šik.

Jindřich Forejt (nar. 1977) vedl hradní protokol v letech 2004–2016. Z funkce odešel po skandálu s kompromitujícím videem zachycujícím údajné užívání drog. V roce 2021 prodělal mrtvici. Studoval právo na Univerzitě Karlově a v Mnichově, ale ani jednu školu nedokončil. K nové roli řekl: „Je mnoho nápadů, které s panem ministrem probíráme a které by se mohly stát docela zajímavými projekty."

Pavel Janeček, bývalý předseda představenstva Pražské plynárenské, bude Macinku radit v otázkách energetiky. Jiří Weigl přináší vazby na klausovskou zahraniční politiku devadesátých let — jako kancléř prezidenta Klause v letech 2003–2013 se podílel na formování české euroskeptické linie.

Macinka na tiskové konferenci přiznal, že všechny poradce zná dlouhodobě — většinu poznal v Institutu Václava Klause nebo na prezidentské kanceláři. Jan Zahradil, bývalý europoslanec z klausovské ODS, nakonec členem sboru není. Macinka uvedl, že pro něj má „jiné plány", které představí později.

Novým vedoucím komunikace ministerstva zahraničí se od 17. května 2026 stala novinářka Iveta Křížová — další personální změna naznačující, že Macinka chce kontrolovat i vnější prezentaci resortu.

Hodnotová vs. pragmatická diplomacie: co je v sázce

Macinka otevřeně prohlásil, že hodnotová zahraniční politika skončila volbami 4. října 2025. Prosazuje pragmatický přístup zaměřený na obchod a ekonomické zájmy — „předchozí vláda vyvážela pravdu a lásku, my chceme také zboží a služby".

V praxi to má konkrétní dopady. Babišova vláda snížila obranný rozpočet z plánovaných 3 % HDP do roku 2030 na 2,1 % HDP. Podle analýzy NATO může reálný podíl klesnout až na 1,78 %. Macinka navíc navrhl, aby na summit NATO v Turecku v červenci 2026 jel premiér Babiš místo prezidenta Pavla — čímž zpochybnil dlouholetou tradici, kdy český prezident vede delegaci.

Právník Aleš Rozehnal na portálu HlídacíPes.org napsal, že zahraniční politika Babiše a Macinky „bez hodnot" vede k marginalizaci Česka. Bývalý velvyslanec při EU Pavel Telička označil Macinkovo vystoupení na Mnichovské bezpečnostní konferenci za „několik nesmyslných prohlášení mimo realitu". Na demonstraci za prezidenta Pavla 1. února 2026 se sešlo přes 90 000 lidí — průzkumy ukazují, že Macinka má negativní hodnocení u více než 60 % populace.

Zahraniční analytici zasazují vývoj do širšího kontextu. Foreign Policy Research Institute označil střet prezidenta s vládou za „indikátor illiberálního trendu ve střední Evropě". Evropské centrum pro studia populismu (ECPS) hodnotí Babišovo vítězství jako „velkou výhru illiberalismu v Evropě".

Kauza SMS a nové kontroverze: květen 2026

Spor mezi prezidentem Pavlem a ministrem Macinkou v květnu 2026 eskaloval. Policie prověřuje Macinkovy SMS prezidentovi — ministr to 19. května 2026 komentoval slovy: „Je to pitomost, nežijeme v době komunistických paragrafů." Současně čelí kritice za trivializaci kauzy maďarského ministra Szijjártóa.

Konflikt mezi prezidentem Pavlem a vládou vznikl ihned po nástupu Babišovy třetí vlády v prosinci 2025. Pavel zastává silně proukrajinskou a proatlantickou linii a zveřejnil SMS, v nichž mu Macinka údajně vyhrožoval. Policie případ aktivně prověřuje — Macinka reagoval 19. května 2026 prohlášením, že jde o „pitomost" a že „nežijeme v době komunistických paragrafů".

Další kontroverzi přinesla kauza maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártóa. Když se objevily informace o Szijjártóových údajných kontaktech s Ruskem, Macinka situaci bagatelizoval místo toho, aby zdůraznil potřebu ověření a ochrany spojenecké důvěry. Kritici to označili za další příklad pragmatismu překračujícího hranice spojenecké loajality.

Druhý pohled: proč Macinka věří, že má pravdu

Macinka a jeho zastánci argumentují, že hodnotová zahraniční politika Petra Fialy „volby totálně projela" a že Česko potřebuje pragmatickou politiku zaměřenou na obchod. Filipi chce Macinkovi doporučit zúžení agendy a pečlivý výběr jednacích partnerů.

Filipi jako expertka na Blízký východ s třicetiletou diplomatickou kariérou přitom nemusí automaticky znamenat odklon od Západu — spíše rozšíření geografického záběru české diplomacie. A Macinkův argument o ekonomickém pragmatismu má oporu v tom, že Česko dlouhodobě zaostává za Německem či Polskem v objemu exportu do mimoevropských zemí.

Může mít Česko pragmatickou zahraniční politiku zaměřenou na ekonomické zájmy, a přesto si udržet silnou pozici v EU a NATO? Kde je hranice mezi pragmatismem a rezignací na hodnoty?