Afghánští spojenci míří do Konga: proč je Amerika zradila

Proč 1 100 Afghánců čeká v táboře v Kataru

Na americké základně Camp As Sayliyah v Kataru žije přibližně 1 100 Afghánců — tlumočníků, vojenských komandos a rodinných příslušníků amerických vojáků, včetně více než 400 dětí. Trumpova administrativa jim dala na výběr: přesun do válkou zmítaného Konga, nebo návrat k Tálibánu.

Představte si, že dvacet let riskujete život pro cizí armádu. Překládáte v boji, řídíte konvoje, pomáháte s výzvědnými operacemi. Amerika vám slíbí bezpečí. A pak vám řekne: buď odletíte do země, kde zuří jedna z nejhorších humanitárních krizí na světě, nebo se vraťte domů — k režimu, který vás za spolupráci může popravit.

Přesně tahle volba stojí před afghánskými spojenci USA v Kataru. Termín pro uzavření tábora byl 31. března 2026. Uplynul, ale Afghánci zůstávají v limbu — bez víz, bez plánu, bez budoucnosti. A situace se od té doby ještě zhoršila.

Co je program speciálních imigračních víz

Program SIV (Special Immigrant Visa) vytvořil americký Kongres od roku 2006 pro afghánské a irácké občany, kteří pracovali jako tlumočníci nebo zaměstnanci americké vlády. Žadatel musí prokázat minimálně rok „věrné a hodnotné služby" a projít důkladným bezpečnostním prověřováním.

Čísla programu SIV vypovídají o rozsahu problému. Nejméně 263 000 afghánských civilistů spolupracovalo s americkou misí během dvacetileté války. Od roku 2014 ale USA vydaly pouhých 16 000 afghánských SIV víz — přibližně 6 % z celkového počtu oprávněných. K srpnu 2025 mělo 178 110 Afghánců schválení od Chief of Mission (první krok procesu), ale dosud neabsolvovalo pohovor ani nezískalo vízum.

K únoru 2026 zbývá v rámci programu přibližně 5 900 afghánských SIV víz. Přibližně 132 000 hlavních žadatelů čeká na zpracování — většina z nich uvízla hned v první fázi procesu. Bidenova administrativa přesídlila přes 190 000 Afghánců prostřednictvím programů SIV a přijímání uprchlíků, ale tisíce dalších zůstaly čekat.

Přibližně 800 obyvatel katarského tábora — tedy většina — je plně prověřených a schválených uprchlíků s povolením k přesídlení do USA. „Toto není plán přesídlení. Toto je plán odmítnutí," říká Shawn VanDiver, prezident organizace AfghanEvac a veterán amerického námořnictva, který organizaci založil v srpnu 2021 poté, co mu zavolal zoufalý přítel z Afghánistánu obklíčený Tálibánem.

Jak Trump uzavřel cestu do Ameriky

Trump hned první den v úřadu pozastavil americký program přijímání uprchlíků (USRAP), zastavil zpracování speciálních imigračních víz a zařadil Afghánistán na cestovní zákaz. Od 1. ledna 2026 administrativa plně pozastavila vydávání víz afghánským občanům.

Série kroků byla systematická. Ukončení dočasného chráněného statusu pro Afghánistán. Zastavení SIV programu. Cestovní zákaz. A jako tečka — ministr zahraničí Rubio zrušil Úřad koordinátora pro afghánské přesídlení (CARE), čímž porušil zákon, který Kongres přijal právě k její ochraně. Před pozastavením mělo 1 600 afghánských spojenců rezervované letenky do USA a dalších 10 000 mělo schválený vstup.

Federální soud 6. února 2026 rozhodl, že omezení vstupu nezbavují vládu povinnosti pokračovat ve zpracování afghánských žádostí o SIV. Soud konstatoval, že neomezené pozastavení posuzování žádostí porušuje federální zákon a stávající soudní příkaz. Administrativa rozhodnutí zatím ignoruje — organizace AfghanEvac uvádí, že zpracování bylo formálně obnoveno, ale fakticky nedochází k přijetí žádného nového Afghánce.

„Řekli jsme těmto Afgháncům, že pomůžeme zajistit jejich bezpečnost poté, co nám pomohli," připomněl senátor Tim Kaine, člen Výboru pro ozbrojené síly a Výboru pro zahraniční vztahy Senátu.

Válka s Íránem zasáhla i tábor v Kataru

Po zahájení americko-izraelské operace proti Íránu v březnu 2026 se Camp As Sayliyah ocitl v dostřelu íránských balistických střel a dronů. Afghánští uprchlíci, kteří utekli z jedné války, uvízli uprostřed další.

Katarské ozbrojené síly zachytávají příchozí útoky, ale obyvatelé tábora popisují paniku — sirény vyzvánějí přerušovaně celý den, uprchlíci se ukrývají v malých přepravních kontejnerech, protože nedostali bunkry ani odpovídající ochranné prostory. Střepiny z útoků dopadají do budov, kde spí malé děti.

Mezi 1 100 obyvateli tábora je přibližně 150 rodinných příslušníků aktivně sloužících amerických vojáků. Spojené státy tedy drží rodiny vlastních vojáků v zóně aktivního ostřelování — zatímco jim odmítají vstup na americké území.

Proč zrovna Kongo — a co tam Afghánce čeká

Demokratická republika Kongo hostí 6,9 milionu vnitřně vysídlených osob a 26,6 milionu lidí čelí krizové úrovni hladu. Na východě země pokračují boje mezi armádou a rebely hnutí M23 podporovanými Rwandou — poslat tam uprchlíky znamená přesouvat je z jedné krize do druhé.

„Nepřesouvejte prověřené válečné spojence, z nichž více než 400 jsou děti, z americké péče do země, která se nachází uprostřed svého vlastního kolapsu," varoval VanDiver. Zahraniční analytici i lidskoprávní organizace se shodují na interpretaci: nabídka přesunu do aktivní válečné zóny je záměrně neakceptovatelná. Skutečným cílem je podle kritiků donutit Afghánce k „dobrovolnému" návratu k Tálibánu.

State Department odmítá potvrdit Kongo jako cílovou destinaci a hovoří o hledání možností „dobrovolného přesídlení" zajišťujících „bezpečí pro tyto zbývající lidi k zahájení nového života". Afghánci přitom nemají k DRC žádné vazby — jazykové, kulturní ani rodinné. Země, kde žijí desítky milionů lidí v absolutní chudobě, nemá kapacitu ani infrastrukturu pro integraci dalších uprchlíků.

Bipartijní odpor v Kongresu

Plán přesídlit afghánské spojence do Konga vyvolal ostrý odpor zákonodárců z obou stran politického spektra — od demokratických senátorů po republikánské veterány. Kritici hovoří o zradě amerických slibů a nebezpečném precedentu.

Kongresman Jason Crow (D-CO), veterán války v Afghánistánu, vedl bipartijní iniciativu za zachování závazků vůči afghánským spojencům. „Tito lidé riskovali životy vedle amerických vojáků. Poslat je do země uprostřed humanitární katastrofy je morální selhání," prohlásil Crow.

Ranking člen Výboru pro zahraniční vztahy Sněmovny reprezentantů Gregory W. Meeks a kongresmanka Sydney Kamlager-Dove vydali společné prohlášení odsuzující plán. Senátorka Jeanne Shaheen označila záměr posílat rodiny do nestabilního prostředí za nepřijatelný.

Senátor Chris Coons situaci shrnul ostřeji: „Tito Afghánci nás podporovali 20 let s rizikem pro své životy i životy svých rodin. Vyhnat je do země, kde nikdy nežili, nebo je poslat na jistou smrt z rukou Tálibánu je zbabělá zrada prezidenta, pro kterého je loajalita vždy jen jednosměrná ulice."

Co to znamená pro budoucí spojenectví USA

Historici a bezpečnostní analytici varují, že zrazení afghánských spojenců vytvoří nebezpečný precedent — místní obyvatelé v budoucích konfliktech nebudou ochotni spolupracovat s americkými silami, pokud uvidí, jak Amerika zachází s těmi, kdo jí pomáhali.

„Poslat je do Konga by bylo zradou dluhu, který USA vůči nim za jejich službu mají, a vytvořilo by to hrozný precedent pro budoucí aliance," řekl David Silbey, profesor vojenské historie na Cornellově univerzitě. Během dvacetileté války v Afghánistánu (2001–2021) přišlo o život 66 000 afghánských bezpečnostních sil, které bojovaly po boku USA a NATO.

Blížící se páté výročí pádu Kábulu v srpnu 2026 zesiluje pozornost médií k osudu afghánských spojenců. Při evakuaci v srpnu 2021 USA a koaliční partneři zachránili přes 123 000 lidí — ale odhadem až 200 000 afghánských spojenců se nedostalo ven. Ti, kteří zůstali v Afghánistánu, čelí represím Tálibánu — od propouštění přes věznění po mimosoudní popravy.

Zajímá vás, jak Česko řešilo přesídlení svých afghánských tlumočníků po pádu Kábulu — a zda jejich příběh dopadl jinak než ten americký?